Prší

Venku prší a já tančím v dešti, proplétám se mezi kapkami, vyhýbám se jim a vzápětí zase nastavuji tvář. Není to obyčejný déšť, je to ten déšť, který voní, který na cestách udělá potůčky, spláchne prach a vytvoří z něj jemné blátíčko, ten krásný voňavý deštík…
Před chvílí byla bouřka, sice jen v dálce, párkrát se zablýsklo a zahřmělo, ale aspoň to. Mám rád bouřky, ani nevím proč, ale nejraději bych vyběhl ven a závodil s blesky kdo je rychlejší…
Taková krása.
Z nebe se spouštějí provazce perel dešťových víl, které se rozhodly zkrášlit náš svět jejich třpytivou krásou. Padají s neuvěřitelnou lehkostí…
Prší.
A vzduch krásně voní.
Prší.
A v dálce se ozývá huhlání bouřky, která se nechce smířit s tím že trvala jen tak krátce.
Prší.
A všechno je hned čistější a zelenější.
Prší.
A až vysvitne slunce bude v každé kapce jedna malá duha.
Prší.
A po ulici projíždí kropící vůz…