Pozdně halštatské hradiště Knihov

Původně jsem vlastně ani neměl v plánu jsem jít. Byl jsem na cestě kterou jsem neplánoval, na cestě přes Beroun a Zdice dál do Jižních Čech. Cesta vedla okolo hřbetu nad obcí Levín, kterého jsem si všiml už dřív a říkal jsem si že by stál za to, abych ho návštívil. Definitivně jsem se rozhodl až ve Zdicích, zde zastavil a rozhodl se jít zpátky přes zalesněný kopec, který stál přímo v cestě. A tak jsem se na hřbet zase nedostal.

Lesní cestičkou, která se různě klikatila a na několika rozcestích rozdělovala jsem šel kudy jsem tušil správný směr – a najednou se přede mnou přímo na vrcholu kopce otevřela nezalesněná plošina, jev u nás tak neobvyklý, že můj první nápad byl: to nemůže být jen tak. Čím delší dobu jsem zde byl, tím více se můj názor upevňoval, na celkem strmých stráních by se dobře budovalo opevnění, pod jehož kontrolou by bylo celé údolí od ním. Také celé místo na mě působilo příjemně a celkem silně energeticky, jako by zde ještě přežíval původní duch - hradiště.

Svůj názor jsem si mohl potvrdit až nějaký čas po návratů domů, kdy jsem po chvíli hledání narazil na zprávu Vladimíra Čtveráka a Daniela Stolze, publikovanou v časopisu Archeologie ve Střeních Čechách 5–2001: Pozdně halštatské hradiště u Zdic, okr. Beroun.

Lokalita byla objevena teprve poměrně nedávno (2000 – 2001), první zde nalezené stopy osídlení pocházejí z raného eneolitu, nejvýznamější nálezy jsou z pozdně halštatského období. Hradiště bylo rozdělené na dvě sousedící části – akropoli a předhradí, pozůstatky opevnění jsou nicméně nezřetelné, poškozené orbou a lomy na jižní straně kopce – vrch Knihov byl zalesněn teprve na začátku 20. století.

Hradiště Knihov by zřejmě svým umístěním a funkcí šlo přirovnat k hradišti na Otmíčské hoře, nebo k hradišti na hradě Točníku.