Na sever od Brna, kousek za Kuřimí leží nenápadná vesnice Malhostovice. Na návsi si člověk většinou všimne jen kostelíka a dvou vzrostlých lip, to
nejzajímavější ale leží směrem na jih – mezi Malhostovicemi a Čebínem
se nachází Malhostovická pecka a Malá skalka. Když člověk přijíždí od Čebína, všimne se jich okamžitě, je to něco co vůbec nezapadá do rázu krajiny a vyčnívá zde jako nějaký prehistorický ostrov, který odolává zubům času a dohlíží zde na kraj pod sebou.
Malhostovická pecka, ta větší skála, je viditelná už z velké
dálky a svou existencí i tvarem nenechává pochybovat, že tu bude přeci
jen něco více než kameny a tráva… Obě dvě skály působí zajímavým dojmem, jako by se zde objevily úplně odjinud,
tvoří jakousi oázu mezi poli a lesy všude okolo.
Z Pecky je možno rozhlédnout se po okolních polích a vesnicích, na kopce – je odtud vidět například tišnovská Klucanina, ale na druhou stranu i na blízkou
cementárnu.
Malá skalka, nazývaná také Drásovský kopeček nebo Zkamenělá svatba, je několik desítek metrů vzdálená od Pecky a v porovnání s ní působí méně monumentálním dojmem. O to hezčí je pro mě pobyt na ní. Na první pohled nejvíc zaujme skalní brána, tvořící průchod vedoucí možná do pohádkových krajin.
Z geologického hlediska jde o výchoz střednědevonských vilémovických vápenců, skály byly lámány kvůli těžbě, vzhledem k nízké kvalitě ale bylo těžby zanecháno.
Obě lokality jsou vyhlášeny od roku 1980 jako chráněné území kvůli teplomilným rostlinám, které zde na vápencových skalkách rostou – vyskytuje se zde koniklec velkokvětý a lomikámen trojprstý. Dále tu lze najít tařinku horskou, chlupáček hadincovitý, huseník ouškatý, čistec přímý a spoustu dalších bylin.
Co dodat závěrem? Jde o krásné místo, které ve mně zanechalo hodně
hluboký dojem, stalo se jedním z těch kam se budu vždycky rád vracet.
Místo, kde se dá povídat si s přírodou.